Jdi na obsah Jdi na menu
 


Panský dvůr ve Stvolnech

5. 1. 2008

Život v panském dvoře


     Stvolenský dvůr byl po rozdělení panství Manětín-Rabštejn mezi členy rodu hrabat Lažanských přidělen k Rabštejnu. Rod Lažanských vymřel v Rabštejně úmrtím Marie Lažanské bez dědiců a podle úmluvy při dělení se Rabštejn opět vrátil manětínské větvi rodu Lažanských.
     Již za života posledního Jana Lažanského byl správcem stvolenského dvora Čech Jan Benáček, po něm Josef Král. Po Královi byl správcem Emanuel Tichý. Tito správcové jednali na práci české deputátníky s dětmi, takže česká škola měla vždy dostatek žáků. Duchovní správci v Rabštejně byli také české národnosti : Josef Čtrnáct, J. Martinů, J. Harant, Karel Novák.
     Povinností stvolenského dvora bylo poskytovat povozy pro potřeby zámku a fary v Rabštejně.
     Nepsanou povinností správců ve dvoře byla též pomoc české škole a učitelům (resp. učitelkám), kteří byli svobodni. U správců se stravovali. Dvůr dával k dispozici potahy pro přivážení školního inspektora z nádraží, dříví, uhlí a pod.
     Když Jan Lažanský zemřel v listopadu 1932, jeho dědicem se stal ze závěti vnuk Jan Karel Seilern-Aspang z Lešné u Zlína, rakouský státní příslušník. Jeho matka Terezie Seilern-Lažanská byla doživotní uživatelkou panství. Správce Emanuel Tichý dostal výpověď a byl přijat Němec Egon Rohm a ten bral do práce Němce, tím byla česká národnost ve Stvolnech oslabena a klesal počet dětí v české škole. Egon Rohm se přistěhoval o prázdninách 1933.
     Správce obýval dům na východní straně dvora čp. 52, deputátníci bydleli v domech čp. 26, 27 a 53. Za dvorem směrem k Chlumu byl ovčín, k němu patřila chalupa čp. 26, kde byly 4 byty deputátníků. Pro vodu chodili do studánky nedaleko domu.

Obrazek

     Deputátníci měli byt zdarma, který museli dvakrát týdně vymýti, dostávali dříví, mléko, obilí, které jim panství nechalo na svůj náklad semlít nebo sešrotovat u Horů v R. chléb si pekli v panské peci. dále dostávali petrolej na svícení, v senách a ve žních šafář vydával večer pivo z panského pivovaru zdarma. Pokud si deputátník nedržel prase na zabití, dostal poukaz na sádlo, ale méně obilí.
     Ošetřovatel hovězího dobytka (kravák) musel mít nejméně tři pracovní síly, aby práce zvládl. Krav bylo jen tolik, aby bylo mléko pro deputát. Pokud bylo krav více po teleti, vodily se do Manětína do dvora, tam byl větší odbyt. Chlév byl zaplněn jalovicemi a volky, většinou na žír. Pro zapouštění se choval býk, který se zapouštěl na požádání i hospodářům ve vsi.

Práce na polích

     Vykonávala se podle tehdy obvyklého způsobu. K dispozici byly 3 páry těžkých koní, 1 pár kočárových, 4-5 párů volů. Později byl přikoupen traktor Fordson na ostruhových kolách. Při delším přejíždění se na kola nasazovaly obruče. Jezdil s ním Pátek.
     Ve dvoře byly 2 travní žací stroje, 4 obilní-hrsťačky. když se koupil vazač zapřahali se do něho 3 koně, střídáni po půl dni. Ty pak nahradil traktor. To už jezdil p. Vomastek. Do stodol se sváželo žito na povřísla a ječmen. Na tom obzvláště záleželo, protože byl surovinou pro slad do panského pivovaru.
     Mlátilo se parovkou. Pšenice většinou "s pole". Žito a oves se většinou stohoval, pokud se nestačil vymlátit přímo. Stohy byly veliké jako chalupy, rovnal je zkušený stohař. Proluka mezi jednotlivými stohy byla tak široká, aby se do mezery dalo zajeti mlátičkou. Slámu tlačil lis po lyžinách na stoh, kde byla odebírána ženami a stohována. Obilí se při mlácení nakládalo na korbu a vozilo ke špýcharu. Špýchar měl skluzavky vždy do patra spodního, nejdolejší byla ve vratech. Kotel obsluhoval p. Josef Pátek z Lipí, pilař.
     Při mlácení ve stodole muži nosili pytle přímo na sýpku. Měli za to prémie. Když se stohování obilí musel přerušit (déšť), byl nedodělaný stoho přikryt velkou nepromokavou plachtou. Ta měla kovová oka, k plachtě se utahováky přivázaly trámce, aby nebyla odnesena větrem.
     Na podzim r. 1935 byla všechna pole přeorána parní soupravou, která byla zapůjčena majitelem chýšského panství Prokopem Lažanským. Když se souprava přepravovala, jeden stroj táhl obracecí pluh, druhý maringotku, která byla rozdělena na dva díly. V polovičce byla zařízena dílna, druhá polovice pro potřeby obsluhujícího personálu. Vozili sebou též pražce, které pokládali na můstky, aby je souprava neprolomila.
     Na pluhu seděli 4 lidé, jeden z nich řídil pluh volantem, aby šel v brázdě. Když byl pluh lanem dotažen ke stroji, zahoukalo se, pracovníci pluh přehoupli, topič zahoukal a protější stroj začal lanem táhnout pluh k sobě. Jeden kočí dovážel vodu, druhý palivo. Vůz s palivem táhl každý stroj za sebou.
     Dvůr měl vlastní honební enklávu (200 jiter), správce měl dovoleno stříleti si zvěř pro svoji potřebu. Jinak na panském lovili pouze zaměstnanci panství. Správce Tichý chodil také na ondatry, kterých bylo na pokrajích rybníků velké množství.
     Při dvoře bylo cca 173 ha polí  a luk a 4 rybníky. Pole byl část. těžká (ječmen, pšenice), na Čelíně-Borech byla půda lehká (žito, oves, brambory, hrách). Kolem většiny polí bylo vysázeno ovocné stromoví, v těžkých půdách jabloně, v lehkých třešně. Úroda se pronajímala sadařům.
     Na panských lukách rostlo hodně kmínu. Kmín se natrhal, svázal do malých otýpek, napíchal na hradbu a nechal usušit. Pak se odrolil a na strouhátku propocíval. I na cestách rostl kmín.

Chmelnice

     Na dvou parcelách pod správcovou zahradou byly dvě chmelnice, které sousedily s panskými lukami. Chmelová réva byla vedena po smrkových tyčích. Každým jarem byly bodcem dělány jamky u jednotlivých štoků, zaražena smrková tyč asi 8-10m dlouhá.
     Chmelnice byla během léta proorána, ošetřována postřikem vodou zředěným tabákovým výtažkem proti škůdcům. tresť se kupovala v plechovkách. Stříkačka byla na dvou kolech. Byla k ní připojena hadice. Na konci byla bambusová tyč s rozprašovačem. Koncem srpna, když skončila sklizeň na Lubenecku, česáči z Manětína přijeli s ručním vozíkem, na němž měli svoje věci, do Stvolen a pomáhali se sklizní chmele. Platilo se od věrtele. Chmel se uskladňoval na sýpce. Réva se spálila.Chmel se pravděpodobně sušil v manětínském městském pivovaře, kde se sušil slad. Tyče se složily do figur na kraji chmelnice. Chmelnice byla proorána.
     Asi tak kolem roku 1928 byly založeny další chmelnice na poli pod panským kravínem a na menším poli pod ovčínem.
     Všechny chmelnice (staré i nové) byly zrušeny. Tehdy poklesly ceny chmele a bylo asi výhodnější koupit kvalitnější chmel na Žatecku, než ho pěstovat v horších podmínkách ve Stvolnech. Možná mělo zrušení chmelnic souvislost s tím, že panství pronajalo pivovar Ing.B., který si opatřoval chmel sám. Tehdy propukla na Manětínsku aféra s plzeňským pivem. Ing. B. si opatřil nálepky plzeňského Prazdroje a prodával vesnickým hospodám svoje pivo jako dražší pivo plzeňské. Smrkové tyče byly prodány místním lidem.