Jdi na obsah Jdi na menu
 


Poslední leč 2007

7. 12. 2007

nástupZa  podzimního sychravého počasí se v sobotu 1.12.2007 uskutečnila tradiční POSLEDNÍ LEČ, která splnila veškerá očekávání. Sraz v 8:30 ve Stvolnech u kostela již odhalil, že o myslivost je stále velký zájem. Počet střelců, honců a loveckých psů značně napovídal tomu, že leče budou  dobře obestoupené a velmi důkladně prošlé. Všichni zúčastnění byli při nástupu seznámeni s organizací, bezpečností a lovem. S přáním pěkných loveckých zážitků a se slovy „LOVU ZDAR“ ukončil myslivecký hospodář proslov, po kterém nebyl důvod nevyrazit do terénu.

v rákosíPrvní tři leče procházeli honci jako bojištěm, na jejich tvářích bylo možné zahlédnout zjevné známky nechuti. Chůze v podmáčeném rašeliništi a hustém rákosí za vsí se nedá považovat zrovna mezi příjemnou víkendovou procházku v přírodě. Velkým kompenzačním faktorem nejen pro honce byly pak nevšední skvělé myslivecké zážitky. Úsměvy do tváří jim vracela zvěř, kterou bylo možno zahlédnout během celého honu, zejména ta jelení, srnčí a pernatá, ale i divoká prasata, lišky a zajíci. Jedna nejmenovaná honkyně (Hanka
) se  dokonce mohla na divočákovi i povozit. Z tohoto důvěrného  setkání měla však trochu šok, patří jí proto velké uznání za statečnost.

čekání na kohoutaMajitelé brokových krasavic si přišli na své v této lokalitě díky velkému výskytu pernaté zvěře, hlavně „kohoutů“. Chvílemi to ale vypadalo, že létající bažanti jsou doopravdy plechoví.






svačinaKolem polední hodiny bylo připraveno  občerstvení tradičně „U hrušky“ . Posílilo tak všechny zúčastněné do dalších dvou lečí. Největší svačinu si asi v této chvíli zasloužil Láďa Maršán, kterému se doposud povedlo střelit brokovou kozlicí lišku, bažanta a divoké prase.





na svá místaNásledoval hromadný přesun do Mentlink, kde se provedli poslední dvě leče. Ty ale nepřinesly tak bohaté lovecké úspěchy jako v předchozích lečích. Důvodem byla spíše nepřesná střelecká  muška než výskyt zvěře. Krátce před čtvrtou odpolední  zaznělo lesem 3x troubení. V tu chvíli bylo jasné, že pro tento den už bylo lovu konec.




výřadSlavnostní výřad ulovené zvěře proběhl v zápětí. Z proslovu hospodáře, který shrnul a kladně zhodnotil celý hon, měli všichni nejen radost ale především dobrý pocit. Stav ulovené zvěře za celý hon by se dal zařadit mezi průměr. A co se vlastně ulovilo? Laň, prase, liška a 4 bažanti. Stmívání dalo impuls k tomu, aby se všichni přesunuli do nedalekého Hrádku.



Ve velmi příjemném, teplém a útulném prostředí čekalo na vyčerpané, unavené a zmrzlé účastníky honu lahodné občerstvení. Vítečná knedlíčková polévka, jemně smetanová svíčková ze zvěřiny a sladký dezert stoprocentně uspokojil žaludky.

Myslivecký soudNa programu byl myslivecký soud, který začal krátce po půl sedmé. Soudce a dva přísedící tak zvali postupně k sobě účastníky honu, kteří se dopustili přestupků proti mysliveckým zvykům. Soudce S.Pešík s nimi vedl jednání stručně, vtipně a taktně. Byli tak trestáni symbolickou peněžitou pokutou, kterou zapečetil doušek páleného spiritu. Závěr mysliveckého soudu završilo vyhlášení krále honu a předání osvědčení.


Pasovaní lovci jelenůV zápětí mysl. soudu následoval ceremoniál  „pasování na lovce“. Jedná se o tzv. přijímání do řad myslivců – „jelenářů“. Tento zvyk se v tomto případě uplatňoval po ulovení prvního jelena siky. Pasování na lovce se vztahovalo letos na dva členy sdružení MS Střela, D.Čejky a L.Lejska. Ceremoniál uchoval dotyčným lovcům v mysli silný nezapomenutelný zážitek.



Naplněný taneční parketA to už se nám rozběhla devátá večer, kdy se prostory KD postupně zaplňovali. Dalším bodem nabitého programu byla totiž taneční zábava. Sympatická veřejnost velice oživila nejen taneční parket ale také pozvedla příjemnou atmosféru v sálu.  Celý večer až do nočních hodin hráli k poslechu a tanci pánové Straka,  Suchánek. Tito dva „mistři“ sklidili u lidí nevídaný úspěch, patřil jim jejich obdiv.



Péťa a jeho kanecSamotný vrchol večera patřil losování tomboly. Krásné ceny v podobě mysl.kalendářů, čepic, rukavic, dílů masa, bažantů atd. čekali na svoje výherce. Největší upjetí se však soustředilo na první cenu, divočáka. Čtyřnohý štětináč nakonec zůstal v Hrádku, odnesl si ho jako Bivoj Péťa Maxa. Největší radost z kance neměl ani tak výherce jako jeho maminka.



A to by nebyla správná vesnická zábava, kdyby se to nepralo nebo nechtělo prát. I tentokrát tomu nebylo jinak. O divadelní představení se postarali pánové Bílek s Pirnerem. Naštěstí k „těžkým úderům kladiv“ nedošlo, vše vyřešily ostré výměny názorů. Fyzickou újmu utrpěli spíše ti, kteří se je snažili „odtrhnout“. Ale jak se říká, konec konců, vše dobré….s podáním přátelské ruky a pozváním na panáka se rozešlo divadelní publikum, které mohlo ještě stihnout poslední taneční sérii.

mistři hudby a zpěvu : Straka, SuchánekTu zakončili kapelníci písní s večerníčku, která dávala jasně najevo, kam se mají všichni uchýlet
. V těchto chvílích už počet lidí silně zřídnul, proběhly poslední rundy na baru a šlo se na kutě.







I přesto, že většina lidi trávila tento celý náročný den společně, každý si nakonec odnesl domů něco jiného. Někdo si obohatil sbírku mysliveckých zážitků, někdo loveckých úspěchů, někdo se pěkně prošel a „udělal si žízeň“,  někdo si zas dobře popovídal se svými kamarády, někdo si báječně zatancoval a zazpíval, někomu se povedla tombola a někdo se prostě celkově odreagoval. Názory lidí se však zcela jistě sjednotili v myšlence, která nachází klíč ke svojí bráně uspokojení. Poslední leč s sebou přinesla  mnoho chvílí a okamžiků k nalezení onoho klíče.

více fotografií naleznete ve fotoalbu, klikněte zde